Velká mše c moll (Mozart)
| Velká mše c moll | |
|---|---|
_p1.jpg) | |
| Umístění | |
| Katalogové číslo | 427 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Velká mše c moll (Große Messe in c-Moll), K. 427/417a, je slavnostní mše (missa solemnis), kterou zkomponoval Wolfgang Amadeus Mozart ve Vídni v letech 1782 a 1783. První provedení se uskutečnilo v Salcburku 26. října 1783[1]. Dílo pro dva sólové soprány, tenor, bas, dva sbory a rozsáhlý orchestr zůstalo nedokončené, chybějí velké části Creda a celé Agnus Dei.
Vznik a první provedení
[editovat | editovat zdroj]
Mozart zkomponoval mši c moll v letech 1782-83, poté, co v roce 1781 opustil svoji pozici chrámového skladatele Salcburské katedrály, přestěhoval se do Vídně, a věnoval se především světské hudbě – skládal symfonie, koncerty a opery. Ve svém dopise otci Leopoldovi datovaném 4. ledna 1783 zmiňuje starší slib, že napíše mši, když svou tehdejší snoubenku Constanze přiveze jako svou ženu do Salcburku.
Premiéra mše c moll se uskutečnila 26. října 1783 při návštěvě Mozarta a jeho ženy Constanze v Salcburku, kde se Constanze poprvé setkala s Mozartovým otcem a sestrou (Nannerl). Provedení v chrámu arciopatství sv. Petra v Salcburku v rámci římskokatolické mše sestávalo z Kyrie, Gloria a Sanctus. Constanze při premiéře zpívala sólo „Et incarnatus est“.[2] Účinkující byly členy Hofmusik – hudebníci ze Salcburského knížecího arcibiskupství knížete-arcibiskupa Jeronýma z Colloreda, tedy Mozartovi bývalí kolegové[3]. Generální zkouška se konala v blízkém Kapellhaus 23. října 1783[3].
Zdroje a úpravy
[editovat | editovat zdroj]Dílo je neúplné, chybí část Creda po árii „Et incarnatus est“ (orchestrace Creda je také neúplná) a celé Agnus Dei. Sanctus je částečně ztracený a vyžaduje rekonstrukci. Vzhledem k absolutní nezbytnosti úplného textu pro liturgické účely Mozart pravděpodobně spojil pro premiéru skladby ze svých dřívějších mší,[4], ačkoli Richard Maunder zmínil, že zachovalé části (včetně varhanní části) obsahují pouze dokončené věty skladby. Hudbu z Kyrie a Gloria Mozart znovu použil téměř beze změn v kantátě Davidde penitente, K. 469. Existuje řada spekulací zabývajících se důvody, proč dílo zůstalo nedokončené.
Pro účely moderního provedení jsou dostupné edice a dokončení jejichž autory jsou H. C. Robbins Landon (Eulenburg), Helmut Eder (Bärenreiter), Richard Maunder (Oxford University Press), Philip Wilby (Novello), Robert Levin (Carus-Verlag) a Benjamin-Gunnar Cohrs (Musikproduktion Höflich). Agnus Dei také dopsal Robert Xavier Rodriguez.[5] Zatímco Robbins Landon, Eder a Maunder se pouze snažili doplnit chybějící orchestraci a sborové části v Krédu a Sanctus, Wilby, Levin a Cohrs zkomponovali tyto části znovu použitím parafrází a rozvinutím zlomků vytvořených Mozartem.
_p2.jpg)
Struktura
[editovat | editovat zdroj]- Kyrie (Andante moderato: Sbor a Soprán)
- Gloria
- Gloria in excelsis Deo (Allegro vivace: Sbor)
- Laudamus te (Allegro aperto: Soprán II)
- Gratias agimus tibi (Adagio: Sbor)
- Domine Deus (Allegro moderato: Soprány I a II)
- Qui tollis (Largo: Dva sbory)
- Quoniam tu solus (Allegro: Soprány I a II, Tenor)
- Jesu Christe (Adagio: Sbor) – Cum Sancto Spiritu (Sbor)
- Credo
- Credo v unum Deum (Allegro maestoso: Sbor)
- Et incarnatus est (Andante: Soprán I)
- Sanctus (Largo: Dva sbory)
- Benedictus qui venit (Allegro comodo: Kvartet a Dva sbory)
Vliv
[editovat | editovat zdroj]Dílo ztělesňuje okázalost a slavnostnost spojenou se salcburskou tradicí té doby, ale také anticipuje symfonické mše Josepha Haydna, které kombinují sólové části se sborovými. Rozpoznatelný je vliv Bacha a Händela, jejichž hudbu Mozart v té době studoval (viz Gottfried van Swieten).[1]
Papež František v červnu 2015 prohlásil, že část Et incarnatus est „je jedinečná; pozvedá vás k Bohu!“[6]
Dne 20. srpna 2016 provedl dirigent Ilan Volkov s BBC Scottish Symphony Orchestra, BBC Symphony Chorus a sólisty Louisem Alderer, Carolyn Sampson, Benjamin Hulett a Matthew Rose rokonstruovanou verzi, jejímž autorem je Helmut Eder.[7]
Nahrávky
[editovat | editovat zdroj]- Mozart: Mass in C minor – Edith Wiens (soprán), Delores Ziegler (mezzo-soprán), John Aler (tenor), William Stone (baryton), Atlanta Symphony Orchestra a Sbor, Robert Shaw (dirigent). Label: Telarc, 1988.[8]
- Mozart: Great Choral Works – Helen Donath (Soprán), Heather Harper (Soprán), Ryland Davies (Tenor), Stafford Dean (Bass), London Symphony Orchestra & Sbor, Sir Colin Davis (dirigent). Label: Philips Classics Records, nahráno v únoru 1971.[9]
- Mozart: Mass in C minor, K. 427 (417a) "Great" – Barbara Schlick (soprán), Monika Frimmer (soprán), Christoph Prégardien (tenor), Klaus Mertens (bass), Collegium Cartusianum Orchestra, Cologne Chamber Choir, Peter Neumann (dirigent). Label: Virgin Classics, 1988/1990/2008
- Verze Roberta Levina: Diana Damrau, Juliane Banse, Lothar Odinius, Markus Marquardt, Gächinger Kantorei, Bach-Collegium Stuttgart, Helmuth Rilling, Rheingau Musik Festival 2006
- John Eliot Gardiner, English Baroque Soloists, Monteverdi Choir, Sylvia McNair, Diana Montague, Anthony Rolfe Johnson, Cornelius Hauptmann, společnost: Deutsche Grammophon, 1988.
- Leonard Bernstein, Symphonický orchestr bavorského rozhlasu, Arleen Auger, Frederica von Stade, Frank Lopardo, Cornelius Hauptmann, společnost: Deutsche Grammophon 431 791-2, 1991.[10]
- Raymond Leppard, New Philharmonia Orchestra, Ileana Cotrubaș (soprán), Kiri Te Kanawa (soprán), Werner Krenn (tenor), Hans Sotin (bass), John Alldis Choir (John Alldis, sbory nadřízené). Label: EMI, 1974
- James Levine, Kathleen Battle, Martin Haselböck, Wiener Philharmoniker, Label: Deutsche Grammophon, 1998.
- Verze Richarda Maundera: Christopher Hogwood, Academy of Ancient Music, Westminster College Quiristers, Winchester Cathedral Choir, Arleen Auger (soprán), Lynne Dawson (soprán), John-Mark Ainsley (tenor), David Thomas (bass) Label: L'Oiseau-Lyre/Decca, nahráno 1990, vydáno 1993.[11]
- Ferenc Fricsay, Berlin Radio Symphony Orchestra, Chor der St. Hedwigs-Kathedrale Berlin, Maria Stader, Hertha Töpper, Ernst Haefliger, Ivan Sardi. Label: Deutsche Grammophon, 1960.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Great Mass in C minor, K. 427 na anglické Wikipedii.
- ↑ a b MOZART, W. A. Mass in C minor (Urtext). Kassel: Bärenreiter-Verlag, 2006. ISMN M-0006-20223-2
- ↑ Mozart. Sein Charakter, sein Werk. Zurich, Stuttgart: [s.n.], 1953. Dostupné online. Kapitola Kirchenmusik. (německý)
- ↑ a b Deutsch 1965, 219
- ↑ Solomon 1995
- ↑ "Robert Xavier Rodríguez: Agnus Dei (dokončení Mozartovy Mše C moll), G. Schirmer Inc.
- ↑ http://www.wqxr.org/#!/story/pope-reveals-his-tastes-classical-music/
- ↑ Prom 46: Mahler's Ruckert-Lieder and Mozart's Mass in C minor, 2016, BBC Proms [online]. bbc.co.uk, 20 August 2016 [cit. 2016-08-20]. Dostupné online.
- ↑ Beethoven Missa Solemnis. Mozart Mass in C minor [online]. Gramophone. Dostupné online.
- ↑ NUC MED TECH. Mozart: Great Choral Works, Mozart's greatest Masses, plus the Divine Requiem [online]. July 27, 2014. Dostupné online.
- ↑ Mozart: Great Mass in C minor K.427 [online]. Deutsche Grammophon, 1991. Dostupné online.
- ↑ Mass in C minor K427 [online]. Christopher Hogwood [cit. 2017-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-02.
- Deutsch, Otto Erich (1965) Mozart: Dokumentary Biography. Stanford, CA: Stanford University Press.
- Solomon, Maynard (1995) Mozart: Life. HarperCollins.
- Black, David (2007) "Mozart and the Practice of Sacred Music, 1781–91". PhD diss., Harvard University, 84–126.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Velká mše c moll na Wikimedia Commons - Great Mass in C minor, K. 427: Partitura a kritika (v němčině) v Neue Mozart-Ausgabe
- Velká mše c moll[nedostupný zdroj] partitura v International Music Score Library Project
- h2g2 "Mozart's Mass in C Minor"
- Mozart, Great Mass in C minor, preface (německy/anglicky) dokončení Benjamin-Gunnar Cohrs (2010)
